1.etapa

Argentiére - Trient Hut

Ráno se nám jako vždy nedaří vstát v čas a na lanovku do Argentiere dorážíme až na devátou ranní, kdy je tam pořádný zastup lyžařů a skialpinistů. Kupujeme lístky za 110,-Fr do konečně stanice a po hodině čekání jedeme. Přestože dole prší, tak máme štěstí, že nefouká a lanovka jede až na horu. V mezistanici Lognan, je slunečno -10°C, a tady to rozhodně nevypadá na konec sezóny, sjezdovky jsou upravené a plné lyžařů.
V mezistanici Palič zjišťuje, že ztratil kus hůlky a v místním obchůdku získává trochu starší, ale sjezdařsky vykrojenou. Kolem poledne jsme konečně na vrcholové stanici Grands Montets ve výšce 3293 m. Je zde slunečné počasí a mírně větrno. Zde již nejsou sjezdovky rolbovány. Čeká nás sjezd po ledovci Glacier des Rognons, je to nádhera, prašan je sice trochu těžší, ale půl metru hluboký. Po sjezdu se dostáváme na Glacier d Argentiere a stoupáme asi 3 hodiny do sedla Chardonnet. Tady narazíme na první skupinu s průvodcem, která ze sedla slaňuje, hodnotíme usek jako jetelný a přirovnáváme jej k Priečnemu sedlu v Tatrách. Po úspěšném sjezdu, kde jen Lenka láme hůlku, se přesouváme na plato ledovce Saleina, který nás dovede do příkrého sedla stejného jména. Sedlo je opravdu strmé a bez umění skilapinistické otočky si zde lyžař neporadí. Je zde rušno, někteří šlapou s lyžemi v náručí jiní zkouší otočku od svahu, už abych byla pryč, než mě někdo smete dolů. Ze sedla, které je 3267 m vysoko nás čeká traverz, asi hodinový velmi mírný sjezd platem Trient k chatě. Je už pokročilé odpoledne a tak pospícháme, abychom si oddechli a ještě něco vyfotili. Plato ledovce Trient je nádherné a neporušené jedinou trhlinou, je to vyjímečný pohled na vlnky sněhu a ledu.